Radius jede za sluncem

Zima v Čechách je pro skatera obzvláště frustrujícím obdobím, kdy na něj působí všelijaké svody putyk, náleven, nebo depresivního sjíždění skate videí z Barci nebo Jižní Kalifornie. V Praze sice jsou jisté možnosti (Heil Clandestino, Vltavská, Plechárna, krytá Štváňa, Bowlbar). Ale komu by se furt chtělo lámat si zmrzlá zápěstí a klepat kosu na zatuhlých bushingách.

A tak si jeden z našich radiusích členů udělal na konci února vejlet do jižních končin Španělska, by objevil zapadlé skateparky, d.i.y. spoty a přivezl do Čech trochu toho jara, naděje a teplíčka.

Tady je jeho report. Ber to jako inspiraci a menšího průvodce, pokud budeš chtít příští zimu taky někam zdrhnout se skejtem pod pazuchou.

Cesta tam
Nebudem si nic nalhávat, cesta byla trochu voser. Jedu starou dodávkou, kde nefunguje topení a přespávačka na německý dálnici v mínus 5 stupních – no fun.  Druhej den ale dojíždím na jih Francie a první skejtovačka v parku v Nimmes mi rozproudila krev. U nás si často (nejmenovaní) skejtři stěžujou, že se staví přespříliš kreativní skateparky, že by bylo líp to dělat konzervativně, aby tam byl ten nejběžnější základ. Hele, tak francouzi a španělé (Volcano ramps) jsou v tomhle ještě mnohem dál. Všemožný snakeruny, podivný pyramidy, flow bazény, rail do křiva apod. jsou uplným standardem a mně to baví jak děcko, který objevuje prolejzky na hřišti.

Podél pobřeží
Po Nimmes se přesouvám dál k jihu, míjím Montpellier, kde je taky dost povedený betonáže a jedu navštívit Rodericka do Perpignanu. Tenhle týpek pobýval nějakou dobu v Praze a někteří si ho vybavíte z Bowlbaru nebo Výsta s jeho odzbrojujícím úsměvem a báglem plným plzniček. Rod mně vítá v jeho domácím parku, kterej je hlavně o monstrózním bowlu z fajn vyleštěnýho oranžovýho betonu. Nasazujem chrániče (ano už sme staří páni) a snažíme se nezabít při těch našich základních liptricích. Místní ale nakládaj a lítaj přes hupy a transfery jak ptáčci zpěvaví. Pár piv s místní crew a loučím se s vidinou jihu a ještě lepšího počasí.

Míjím Barcelonu (S dodávkou to tu není dobrý na parkování skrze dost rozšířený vykrádačky obytňáků) a podél pobřeží to sypu do Valencie. Při Barce je ale super D.I.Y.  kultura a v městečku Mataró stojí za to omrknout místní skvost. Je to hodně raw park ale funguje to. Po cestě se ještě zastavuju v malým pobřežním městečku Oropesa, kde je krásnej dřevěnej park s naprosto dokonalou mini. Tady už je léto a já si dávám session bez trička a dopuju si vitamín D a endorfiny na cestu dál. 

Valencia
Valencia je městem převážně starých skateparků a streetu. Legendární modrej skatepark Guliver se nachází na dohled od monumentálních architektonických úkazů Palau de les Arts. Je to sice impozantní místo, ale jinak totálně nejezditelný. Vyhřezlý copingy, bazén víc tight než ta nejmenší salátová mísa z ikey a totálně dojebanej beton. Bohužel, je tohle ve Španělsku dost častým jevem. Některý skateparky už jsou tu po dekády a neprocházej údržbou. Nutno však dodat, že investice do nových jsou tu pak ale vcelku velkorysý. Kousek od pláže kde jsem se se svou dodinou zabydlel jsem pak ale našel uplně novej hlaďoučkej bazének s hupy a cornery – vše ale velikosti minirampy. Dost sranda věc.
Na druhý den se potkávám s majitelkou nejstaršího shopu Cinquenta Cinquenta (50/50) a vyměňujeme si zkušenosti, vzlyky nad ekonomickou krizí a slova o naději pro raw skateshopy.  Noc trávím na pláži za Valencií v městečku El Puig de Santa Maria, kde je maličkej a zase dost originální flow park, především pro surfskaty, ale mně to tu neskutečně baví.

Na jih
Mým cílem je ale fakt léto a tak se přes noc přesouvám dál na jih ke Granadě, kde doplňuju zásoby. Skrze déšť a nic moc zajímavýho na skejt scéně si jedu oddechnout do hipísácký komunity poblíž vesnice Orgiva v horách za Granadou. To bych ale nebyl já, abych i mezi všema těma vyhulenýma dredama nenašel i zapadlej kripl skateparčík s debilím povrchem (sic) a jen jednou překážkou – grindboxem. Znovu si ale uvědomuju jak je ten skejt geniální věc, když i s pitomou manuálkou si dokážu na dvě hodiny v pohodě vystačit a nenudím se.  
Po cestě dál na jih objevuju zase další betonovej unikát v Motrillu a Torrenueva Costa a zjišťuju, že už je to takovej standard, že v každým připrdlým pobřežním městečku je vylito dost betonu do podoby skateparku, flowparku nebo pumptracku s něčím skejtovatelným. Ráj!

Malaga, Cadíz, Sevilla
V Malaze je v půlce března už léto. Cruiseruju podél pláží, koupu se v moři a hledám ty nejlepší bazény, kterýma je tohle město vyhlášený. Jeden pěknej skatepark je na okraji města ve čtvrti Rincon de la Victoria. Kromě bazénu je tu dost vysoká dřevěná mini a streetová sekce. Moc lidí tu nebývá a tak je to skvělý na učení nových triků. Vrcholem Malagy je Ruben Alcantara park. Ruben Alcantara je španělský BMX biker, který nadesignoval velkolepej bazén světový úrovně. Přesto, že je tahle kupa radiusů, hipů, cornerů, pyramid a steepbanků dělaná primárně pro BMX, na skejtu se tu dají najít pohodlný lines a je to fakt zábava tu jen tak cruisovat. Kromě toho je ve skateparku streetová sekce, několik dřevěných miniramp různých velikostí a královna vertka. Platí se ti sice vstupný (3€) ale stojí to za to.

Vnitrozemím se přesouvám přes krásný hory a národní park Sierra de Grazalema na pobřeží Atlantiku do surfařskýho Cadízu. Chill na pláži, busking a cruise po městě s místníma surfskate girls mi dodá energii a jedu se potkat s kámošem Rubenem do indoor haly v Jerez de la Frontera. Tady je to dřevěnej ráj, bázenek, minirampy, surfskate vlna dávají poznat, že je to místo, který vedou surfaři. V hale je restaurace, kavárna, skate/surfshop. Podobný místo Praha taky potřebuje! 

Poslední destinací je Sevilla, skvělý místo na párty, zevlení po kavárnách a skate. I když ten nejlepší skatepark je bohužel postaven z tak vyleštěnýho betonu, že to klouže jak ledová plocha. Místní si tak nějak zvykli, ale mě ty neustálý nechtěný powerslidy prostě moc nebaví. V centru města u autobusáku je ale pak ještě fajn oldschool skatepark s několika bazény, spinou a hodně zajímavou D.I.Y. inspirovanou streetovou sekcí.

Sevillou se můj trip končí a na pár dalších dní se ze mne stává kamioňák a trávím všechen čas na dálnici, jen abych se co nejdříve mohl vrátit do našeho skateshopu Radius a chystat pro vás, poupátka, jarní akce. Snad dovezu i trochu toho slunce a jižanský otevřenosti.
Hasta luego amigos.